CED | CED_observer: 𝒞𝓁𝑜𝓌𝓃𝓅𝑜𝓈𝓉 𝓈𝓎𝓂𝒷𝒾𝑜𝓈𝒾𝓈

Svět po obrovské blíže neurčité explozi. Lidská společenství se nazvala děti kompostu a pečují o zničená místa i o sebe navzájem. Nomádsky putují po krajině a navazují velmi blízké vztahy s nelidskými organismy; savci, ptáky, hmyzem, rostlinami, houbami, lišejníky, plísněmi…
Vztahy jsou tak blízké, pečující a ozdravné až do sebe člověk nechá nelidský organismus otisknout. Tak se narodí Camille – člověk spojený s nočním motýlem. Tělesně, duševně, hodnotově.
Časopis CEDIT pořádá ve spolupráci s laboratoří CED_OBSERVER 05: clownpost symbiosis workshop/participativní a aktivizující debatu na téma Imaginace symbiotických společenství. Uprostřed sílící klimatické krize se konfrontujeme s řadou méně nebo více negativních scénářů, co globální lidské společenství čeká, pokud se radikálně nesníží emise CO2. Smutek a beznaděj z bezvýchodnosti situace může být až paralyzující.
Workshop CEDITu věnujeme naopak s aktivní nadějí (Joanna Macyová) ve vší kreativitě a daleké představivosti tomu, jak by mohl vypadat svět po klimatické krizi v těch nejpozitivnějších obrysech.
Vycházíme z imaginace americké ekofilosofky a antropoložky Donny Haraway, která ve své knize Staying with the Trouble navrhuje představu symbiotického soužití. Pojďme si společně představit, jaké pozitivní scénáře transformace společnosti jsou možné a jaké nové pozitivní politické strategie přinesla hluboká existenciální krize globalizovaného světa.

Klaun má možnost říkat a zvědomovat skutečnosti, které by „navážno“ byly možná až neúnosné. Intervence do veřejného prostoru. 𝓕𝓮𝓻𝓶𝓮𝓷𝓽𝓪𝓬𝓮 vznikla v rámci tvůrčí laboratoře CED_OBSERVER 05: clownpost symbiosis. Je kombinací teorie, symptomů současné doby, imaginace, tělesnosti a klaunského odstupu.
Kolektiv studujících středních a vysokých škol různých zaměření vytvořili spolu s provázejícícmi intervenci v rámci kolektivní, nehierarchické spolupráce pomocí konvencionalizovaných i vlastních metod devising theatre.
Jak upřímně vést dialog se stromem, s řekou nebo s kamínkem? Jak se naučit “číst” lilek nebo lísku? Jak získat nové kolektivní transspecifické komunikační schopnosti?
Po dobu čtyř dvoudenních pracovních setkání se laboratoř věnovala tématu antropocentrismu a s humorem a hravostí zkoumala cesty a hypotézy, jak opustit antropocentrickou perspektivu (každodenního) života a pěstovat empatii vůči nelidskému životu na Zemi.

Krajina, která nás obklopuje, zanechává za sebou často fascinující zvuková svědectví. Každý živý organismus má svůj unikátní zvukový podpis, každé místo na zemi zní jedinečně.
Tomáš Šenkyřík nechá v rámci komentovaného „koncertu“ zaznít vlastní terénní nahrávky a pohovoří o soustředěném naslouchání zvukovým krajinám, přičemž poukáže na environmentální změny, které ovlivňují sonický svět, který nás obklopuje.
Divočina a zvuková dobrodružství začínají za prahy našich domovů, například naše zahrada dokáže být fascinující zvukovou laboratoří.

Muzikolog a lovec zvuků Tomáš Šenkyřík se ve své tvorbě zaměřuje na zvuky lesa, zvláště na projevy ptáků, mapuje vodní zvukové krajiny, ale také například zvukový potenciál vlastní zahrady. Ve své praxi se pohybuje na pomezí akustické ekologie, zvukového umění a environmentálního aktivismu. Svůj poslední projekt shrnul v textu (manifestu) Komponování s rýčem a motykou, zahrada jako zvuková laboratoř.
V loňském roce vydal kompilaci nahrávek vodních krajin s názvem Voda. Navázal tak na své starší alba Hrklávka, na kterém zachytil zvukové prostředí svého dětství, anebo na nahrávku Slavík, která je detailní studií nočního zpěvu slavíka. V roce 2020 vznikl o Tomášovi skvělý dokument Hlasy lidí, zvířat, Země, měst.
Tomáš je zakladatelem portálu Soundscape.cz, který mapuje zvuky jižní Moravy. V loňském roce připravil 20. minutový audio pořad pro radio v Glasgow As if - jednalo se o online doprovodnou platformu ke konferenci OSN ke změně klimatu 2021 COP26.