O nás | Katedra divadelních studií

Katedra divadelních studií

Univerzitní vzdělání v oboru teatrologie na FF MU v Brně se rozvíjelo od roku 1945 (Frank Wolman a jeho žáci). První institucionální základ získal obor Teorie a dějiny divadla až v roce 1963 (Katedra slovanských literatur, divadelní a filmové vědy; Artur Závodský).

Samostatný institucionální základ však divadelní věda získala teprve na počátku 90. let, kdy pod vedením Bořivoje Srby vznikl Ústav divadelní a filmové vědy, jehož je Katedra divadelních studií pokračovatelem.

Katedra byla od počátků koncipována jako vědecké pracoviště soustřeďující se na otázky teatrologie a filmologie, tj. převážně divadelní a filmové historie a teorie.

Po odchodu B. Srby v roce 2002 se ústav rozdělil na dvě samostatná vědecko-výzkumná a pedagogická pracoviště. Pod vedením Júlia Gajdoše vznikl Ústav pro studium divadla a interaktivních médií. Od dubna 2006 došlo ke změně stávajícího vedení katedry, tato změna vedla posléze ke změně názvu a k přechodnému spojení se Seminářem estetiky.

V roce 2011 se nově ustavila Katedra divadelních studií Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. V prvních dvou letech byla vedena Pavlem Drábkem, poté Margitou Havlíčkovou, nyní je vedoucím katedry David Drozd.

Suplementum k 50. výročí brněnské katedry divadelní vědy vyšlo suplementum zde.

Osobnosti brněnské teatrologie

Frank Wollman (5. 5. 1888 – 9. 5. 1969)

Filolog – slavista, literární historik a kritik, dramatik, profesor Univerzity Komenského v Bratislavě a Masarykovy univerzity v Brně. Významně přispěl k dějinám české slavistiky. Vycházel ze srovnávacího studia ústní slovesnosti a dějin slovanských literatur, soustavně se zabýval zejména dramatickou tvorbou jižních Slovanů (Dramatika slovanského jihu, Slovesnost Slovanů), teoretickými otázkami vzájemných vztahů slovanských literatur aj. Rovněž výrazně přispěl k problematice teorie dramatu, ve vlastní dramatické tvorbě se obracel k tematice nejstarší slovanské historie (Rastislav).

Artur Závodský (19. 12. 1912 – 2. 5. 1982)

Literární a divadelní teoretik, historik a kritik, profesor Masarykovy univerzity v Brně.
Zabýval se zejména historií české literatury 19. a 20. století (Studie o Petru Bezručovi; Gabriela Preissová; Tři studie o V. Vančurovi aj.). Na Filozofické fakultě MU v Brně působil od roku 1952 (1953 habilitován; 1960 jmenován profesorem české literatury), v letech 1963–1978 vedl katedru slovanských literatur, divadelní a filmové vědy. Též přednášel na Janáčkově akademii múzických umění. Jako literární historik se soustředil především na zkoumání literárních reálií severní Moravy i širší oblasti moravské, jeho práce se vyznačují materiálovým bohatstvím, detailním popisem a rozborem. V 60. letech se těžiště jeho práce přeneslo do oblasti divadelní kritiky (zejména brněnská divadla), divadelní teorie a teorie dramatu (Drama jako struktura). Významně přispěl k vytvoření základů pedagogického systému české teatrologie.

Zdeněk Srna (26. 1. 1929 – 11. 9. 2005)

Divadelní vědec, kritik, historik, vysokoškolský pedagog.
Celoživotním zájmem se Zdeňku Srnovi stalo divadlo. Jeho pracovními obory byly historie a metodologie divadelní vědy, teorie divadla nejen světového, ale centrem jeho zkoumání společenského smyslu a významu divadla se staly scény brněnské. Působil v divadelněvědném semináři pod vedením Franka Wollmana a také na Janáčkově akademii múzických umění. Na Filozofické fakultě se v roce 1981 habilitoval a vedl oddělení divadelní a filmové vědy katedry věd a umění. V roce 1991 dosáhl hodnosti univerzitního profesora a stal se přednostou semináře divadelní a filmové vědy. Těžištěm jeho práce byla divadelní kritika. Už první článek po Srnově disertaci měl příznačný název Kritika spolutvůrcem divadla. Byla to více než půlstoletí nosná myšlenka jeho činnosti teoretické, pedagogické i praktické spolupráce s brněnskými a moravskými scénami. Své posluchače vedl ke kritickému myšlení a vnímání vazby divadelní tvorby a divadelní kritiky jako vztahu spolupráce. Pět desítek let systematicky sledoval tvorbu a vývoj Divadla bratří Mrštíků (dnes Městské divadlo Brno) prakticky se všemi jeho inscenacemi, tvůrčími osobnostmi, úspěchy i nezdary. Jeho erudovaná kritická práce s touto brněnskou scénou vyústila v cennou syntetizující publikaci Padesát let Městského divadla Brno.

Pavel Klein (11. 4. 1975 – 27. 7. 2007)

Studium divadelní vědy zahájil v roce 1994, V průběhu studia navštěvoval rovněž přednášky na katedře slavistiky, což u něj mj. podnítilo zájem o ruské divadlo, na jehož vědecký výzkum se začal soustavně orientovat. Na toto téma obhájil v roce 1999 diplomovou práci Příspěvky k dějinám ruského symbolistního divadla první vlny. Ve studiu pokračoval v letech 1999–2002 v doktorském studijním programu – obor Teorie a dějiny divadla, filmu a audiovizuálních médií. Habilitoval se disertační prací Specifika ruského symbolismu, která získala 2. místo v prestižní soutěži Teatrologické společnosti o Cenu Václava Königsmarka. Poté působil jako odborný asistent Ústavu pro studium divadla a interaktivních médií FF MU a Ateliéru scénografie Divadelní fakulty Janáčkovy akademie múzických umění v Brně, kde získal v roce 2006 obhájením disertační práce Scénografové ve službách Les Ballets Russes 1909–1912. Počátky divadelní secese druhý titul Ph.D. v oboru Teorie a dějiny scénografie.
Mezi těžiště jeho vědeckého zájmu patřily ruská moderna, symbolismus, teorie vizuální komunikace, dějiny moderní scénografie a brněnské Divadlo U stolu. Publikoval články v denním i odborném tisku (Divadelní revue, Salto), svými studiemi přispěl do nejrůznějších českých, cizojazyčných i zahraničních sborníků. Je spoluautorem devíti monografií: Symbolismus na scéně MCHAT (2003), Podoby současné scénografie (2003), Dramatika ruského symbolismu I. – III. (2002–2004), Manifesty ruského symbolismu I. – IV. (2002–2005), které napsal s Danuší Kšicovou, Simonou Koryčánkovou a Margitou Havlíčkovou. Samostatná desátá s textem disertační práce, obhájené na DIFA JAMU, vyšla bohužel až posmrtně.

Supplementa zde.

Bořivoj Srba (19. 11. 1931 – 3. 5. 2014)

Divadelní vědec, historik, dramaturg, vysokoškolský pedagog.

Studoval na Katedře dramaturgie a divadelní vědy JAMU (1951–1955). Doktorátu filozofie (PhDr.) dosáhl na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (1967) v oboru české dějiny a teorie a dějiny divadla. Hodnost kandidáta věd o umění (CSc.) mu byla přiznána teprve za dvacet let po předložení disertační práce v roce 1990 a titul doktor věd o umění (Dr.Sc.) pak získal v roce 1992.

Již za svého studia začal roku 1954 spolupracovat s Divadlem bratří Mrštíků, kde působil do roku 1959 jako dramaturg. V letech 1959–1967 byl hlavním dramaturgem činohry Státního divadla v Brně, kde se stal spolutvůrcem významné éry epického a politického divadla této činohry. V roce 1967 se stal spoluzakladatelem studiové scény divadla Husa na provázku, kde do roku 1972 působil jako umělecký vedoucí a dramaturg.

Mezi lety 1965–1978 byl Bořivoj Srba pracovníkem brněnské pobočky Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV, v letech 1978–1990 pracoval v Kabinetu pro studium českého divadla v Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV. Od konce 60. let a za následné normalizace se věnoval práci s divadelně historickými tématy, především se zabýval meziválečnou avantgardou a zejména dílem E. F. Buriana a českým divadlem za 2. světové války doma i v exilu. V letech 1958–1971 působil jako externí pedagog na JAMU, kam se po listopadu 1989 vrátil jako profesor a vedoucí ateliéru dramaturgie Divadelní fakulty JAMU. Současně vedl od roku 1993 do roku 2000 Ústav divadelní a filmové vědy na FF MU. Po té působil jako výzkumný pracovník a emeritním profesorem na Divadelní fakultě JAMU v Brně.

Eva Stehlíková (1. 2. 1941 – 12. 8. 2019)

Ve své vědecké práci se věnovala antickému a středověkému divadlu, intertextuálním vztahům (antické tradice v literatuře, divadle a filmu), moderním inscenacím antického dramatu a českému divadlu 60. let (Laterna magika, Radok).

Vystudovala latinu a češtinu na FF UK, v roce 1969 získala titul PhDr. pro obor antické literatury – česká literatura na FF UK za disertační práci Antika v české poezii a dramatě po r. 1945. V roce 1994 byla habilitována jako docentka na FF MU s habilitační prací Řecké a římské divadlo, v roce 1998 jí byl udělen titul profesorky pro obor Teorie a dějiny divadla.

Externě přednášela o antickém divadle na Filozofické fakultě UK (1963–66). Od roku 1966 do roku 1997 byla zaměstnána v Ústavu pro klasická studia AV, kde stála u zrodu Databáze inscenací antického dramatu (nyní www.olympos.cz). Od roku 1994 do r. 2016 působila jako pedagožka na FF MU s přestávkou v letech 1998-2006, kdy přednášela o antickém divadle také na FF UK.

Významné publikace: Řecké divadlo klasické doby (1991), Římské divadlo (1993), Antické divadlo (2005, ang. překlad Ancient Greek and Roman Theatre 2014), A co když je to divadlo? (1998), Divadlo za časů Nerona a Seneky (2006), Vetera et nova (2014).

Suplementa zde.

Margita Havlíčková (4. 1. 1949 – 7. 5. 2023)

Zabývala se dějinami staršího profesionálního divadla na území střední Evropy (17.–19. století) a dějinami německy hraného divadla v českých zemích, zejména v Brně a na Moravě.

Vystudovala divadelní vědu a španělštinu na Filozofické fakultě MU v Brně.

V polovině 70. let vedla a režírovala divadelní soubor PIRÁM s repertoárem zaměřeným na české surrealisty (Kolář, Weiss, Nezval). V letech 1981–2008 pracovala jako odborná pracovnice s funkcí kurátorky na oddělení dějin divadla Moravského zemského muzea v Brně. V letech 1995–2000 působila jako odborná asistentka Kabinetu divadelních studií při Semináři estetiky Filozofické fakulty MU, v téže funkci také na Divadelní fakultě JAMU. Od podzimu roku 2006 působila na Katedře divadelních studií Filozofické fakulty MU, nejdříve jako odborná asistentka, od roku 2014 do roku 2023 jako profesorka, z toho 2014–2017 jako vedoucí katedry. V letech 1999–2015 působila jako pedagožka také na Divadelní fakultě JAMU.

Kromě řady dílčích studií vydala monografii Berufstheater in Brünn 1668–1733 (2012), třídílnou kolektivní monografii Německojazyčné divadlo na Moravě a ve Slezsku / Deutschsprachiges Theater in Mähren und Schlesien (spolu s Jiřím Štefanidesem a Sylvou Pracnou, 2011, 2013, 2014) a podílela se na vydání kolektivní monografie Johann Georg Gettner und das barocke Theater zwischen Nikolsburg und Krumau (spolu s Christianem Neuhuberem 2014).

V letech 2006–2008 byla spoluřešitelkou tříletého grantového projektu GA ČR Identifikace německojazyčných městských divadel na Moravě a ve Slezsku. Byla spoluřešitelkou projektu GA ČR Generace režiséra Miloše Wasserbauera a progresivní dramaturgie v opeře Státního divadla v Brně. V letech 2006–2008 vykonávala funkci předsedkyně Teatrologické společnosti.

Současnost

Katedra divadelních studií poskytuje bakalářské a magisterské studium oboru Teorie a dějiny divadla, zároveň s Ústavem filmu a audiovizuální kultury umožňuje doktorské studium oboru Teorie a dějiny divadla, filmu a audiovizuální kultury.

Badatelské a pedagogické zaměření Katedry divadelních studií spočívá ve studiu české i světové divadelní historie, ve zkoumání teatrality nedivadelních událostí ve všech sférách lidského života a společnosti, v reflexi současné dramatiky a inscenační praxe, v překládání dramatických textů a v divadelní kritice.

Na Katedře divadelních studií vznikají dva časopisy: odborný recenzovaný časopis Theatralia a webový časopis zaměřený na divadelní kritiku Kritické theatrum (KriTh). Katedra každý semestr pořádá cyklus veřejných přednášek Horizonty teatrologie a dále pořádá dvě letní školy – Školu klasických studií a Jaroměř-Josefov Summer School.

Od podzimu 2017 je vedoucím Katedry divadelních studií doc. David Drozd, Ph.D., a jeho zástupkyní Mgr. Šárka Havlíčková-Kysová, Ph.D.

Koncepce studia

Studium oboru Teorie a dějiny divadla, odborně řečeno teatrologie, vede k porozumění divadelnímu umění ve všech jeho podobách, žánrech, stylech a funkcích, ve kterých se vyskytovalo v dějinách kultury od antiky přes středověk, renesanci, klasicismus a v průběhu celého 20. století až po současnost. Poznání minulosti je při studiu divadla nezbytné nejen samo o sobě, ale také pro pochopení současné divadelní, taneční, pohybové a hudebně-divadelní platformy.

Ve středu zájmu oboru je divadelní inscenace a její zkoumání jak z estetického hlediska, tak z hlediska její funkce ve společensko-politickém diskurzu, kterého je součástí. Divadlo jako neodmyslitelná součást každé společnosti v historii i dnes vyžaduje a zároveň nabízí porozumění uměleckému dílu nejen z estetického hlediska, ale skrze něj i skutečnostem společenským, politickým i psychologickým, o nichž divadelní dílo nutně vypovídá.

Cílem bakalářského studia je seznámit posluchače s dějinami českého i světového dramatu, české i světové inscenační praxe a s teoriemi popisujícími typické rysy a zákonitosti divadelních žánrů a možné způsoby, jak divadlo zkoumat. V bakalářském studiu je kladen důraz také na vedení studentů k poznání, že divadelní tvar jako umělecká forma v prvé řadě poskytuje nikoliv pobavení, ale výpověď o člověku a společnosti v rozmanitých kontextech. Tím se divadelní inscenace stává důležitým zaujatým komentářem reality, a přispívá tak k poznání žitých skutečností jinou, estetickou, formou.

Studenti navazujícího dvouletého magisterského programu jsou vedle prohloubení znalostí bakalářského studia vedeni k samostatné výzkumné činnosti a očekává se od nich pokročilá průprava v teatrologických disciplínách, od práce s archiváliemi, historiografické schopnosti, přes kritickou a recenzní činnost až po případnou dramaturgickou spolupráci na inscenacích.

Profil absolventa

Absolvent bakalářského stupně získá během studia nejen patřičné oborové znalosti, ale osvojí si i řadu dalších obecnějších praktických dovedností, které lze využít jak v jakémkoliv jiném humanitním oboru, tak i v občanském a osobním životě. Patří mezi ně mimo jiné schopnost práce s textem a jeho kritické zhodnocení, základy psaní v odborném a publicistickém stylu, kulturně-historický přehled, orientace v současných společensko-politických tématech, schopnost hlubokého a komplexního uvažování o problémech. Pokud má absolvent zájem o uplatnění v oboru, výrazně se mu doporučuje pokračovat v navazujícím magisterském a poté případně i v doktorském studiu. Úspěšný absolvent oboru divadelní vědy má širokou škálu možného uplatnění v divadelní i obecně kulturní publicistice, jako editor v nejrůznějších typech nakladatelství, dále v divadelní produkci, v archivech a muzeích, na PR pozicích kulturních institucí, v organizaci divadelních festivalů, propagaci současného divadla a v neposlední řadě v akademické sféře.

Absolventi navazujícího magisterského stupně studia mohou nalézt uplatnění především v tvořivé a kriticko-analytické činnosti v oblasti umění se zaměřením na divadlo v jeho nejrůznějších formách. Absolventi studia nacházejí uplatnění ve vědecko-výzkumných institucích, muzeích, archivech, divadelních archivech, divadlech, v tisku, v rozhlase i televizi. Absolventi jsou kvalifikováni k práci v oblasti public relation ve veřejné i soukromé sféře, dále v oblasti administrace kultury a umění ve veřejné i soukromé sféře, administrace kulturní politiky a kulturních průmyslů, dramaturgie, žurnalistiky se zaměřením na oblast kultury a umění, editorské činnosti, kritiky v umění a kultuře a managementu kultury a umění. Absolventi se uplatní i v médiích či v institucích zaměřených na performativní umění, ochranu a propagaci kulturního dědictví.

Absolventi doktorského studia se uplatní především jako špičkoví odborníci ve vědeckovýzkumných, vzdělávacích a dalších odborných institucích, a to i v mezinárodním měřítku. Absolventi jsou připraveni k vysoce kvalifikované a specializované práci v odborných, výzkumných a akademických pozicích na univerzitách, v archivech, muzeích, médiích, v divadlech, ve filmovém průmyslu (produkce, distribuce, festivaly, kina, televize ad.) a v dalších kulturních a kreativních průmyslech, v oblasti kulturního managementu a kulturní politiky, dramaturgie, žurnalistiky, ediční a nakladatelské praxe apod.

Bez popisku