Katedra divadelních studií

Historie

Univerzitní vzdělání v oboru teatrologie na FF MU v Brně se rozvíjelo od roku 1945 (Frank Wolman a jeho žáci). První institucionální základ získal obor Teorie a dějiny divadla až v roce 1963 (Katedra slovanských literatur, divadelní a filmové vědy; Artur Závodský). Samostatný institucionální základ však divadelní věda získala teprve na počátku 90. let, kdy pod vedením Bořivoje Srby vznikl Ústav divadelní a filmové vědy, jehož je Katedra divadelních studií pokračovatelem. Katedra byla od počátků koncipována jako vědecké pracoviště soustřeďující se na otázky teatrologie a filmologie, tj. převážně divadelní a filmové historie a teorie. Po odchodu B. Srby v roce 2002 se ústav rozdělil na dvě samostatná vědecko-výzkumná a pedagogická pracoviště. Pod vedením Júlia Gajdoše vznikl Ústav pro studium divadla a interaktivních médií. Od dubna 2006 došlo ke změně stávajícího vedení katedry, tato změna vedla posléze ke změně názvu a k přechodnému spojení se Seminářem estetiky. V roce 2011 se nově ustavila Katedra divadelních studií Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. V prvních dvou letech byla vedena Pavlem Drábkem, poté Margitou Havlíčkovou, nyní je vedoucím katedry David Drozd.

Osobnosti brněnské teatrologie

Frank Wollman (5. 5. 1888 – 9. 5. 1969)

Frank Wollman

Filolog – slavista, literární historik a kritik, dramatik, profesor Univerzity Komenského v Bratislavě a Masarykovy univerzity v Brně. Významně přispěl k dějinám české slavistiky. Vycházel ze srovnávacího studia ústní slovesnosti a dějin slovanských literatur, soustavně se zabýval zejména dramatickou tvorbou jižních Slovanů (Dramatika slovanského jihu, Slovesnost Slovanů), teoretickými otázkami vzájemných vztahů slovanských literatur aj. Rovněž výrazně přispěl k problematice teorie dramatu, ve vlastní dramatické tvorbě se obracel k tematice nejstarší slovanské historie (Rastislav).

Artur Závodský (19. 12. 1912 – 2. 5. 1982)

Artur Závodský

Literární a divadelní teoretik, historik a kritik, profesor Masarykovy univerzity v Brně.
Zabýval se zejména historií české literatury 19. a 20. století (Studie o P. Bezručovi; Gabriela PreissováTři studie o V. Vančurovi aj.). Na Filozofické fakultě MU v Brně působil od roku 1952 (1953 habilitován; 1960 jmenován profesorem české literatury), v letech 1963–1978 vedl katedru slovanských literatur, divadelní a filmové vědy. Též přednášel na Janáčkově akademii múzických umění. Jako literární historik se soustředil především na zkoumání literárních reálií severní Moravy i širší oblasti moravské, jeho práce se vyznačují materiálovým bohatstvím, detailním popisem a rozborem. V 60. letech se těžiště jeho práce přeneslo do oblasti divadelní kritiky (zejména brněnská divadla), divadelní teorie a teorie dramatu (Drama jako struktura). Významně přispěl k vytvoření základů pedagogického systému české teatrologie.

Bořivoj Srba (19. 11. 1931 – 3. 5. 2014)

Bořivoj Srba

Divadelní vědec, historik, dramaturg, vysokoškolský pedagog.

Studoval na Katedře dramaturgie a divadelní vědy JAMU (1951–1955). Doktorátu filozofie (PhDr.) dosáhl na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (1967) v oboru české dějiny a teorie a dějiny divadla. Hodnost kandidáta věd o umění (CSc.) mu byla přiznána teprve za dvacet let po předložení disertační práce v roce 1990 a titul doktor věd o umění (Dr.Sc.) pak získal v roce 1992.

Již za svého studia začal roku 1954 spolupracovat s Divadlem bratří Mrštíků, kde působil do roku 1959 jako dramaturg. V letech 1959–1967 byl hlavním dramaturgem činohry Státního divadla v Brně, kde se stal spolutvůrcem významné éry epického a politického divadla této činohry. V roce 1967 se stal spoluzakladatelem studiové scény divadla Husa na provázku, kde do roku 1972 působil jako umělecký vedoucí a dramaturg.         

Mezi lety 1965–1978 byl Bořivoj Srba pracovníkem brněnské pobočky Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV, v letech 1978–1990 pracoval v Kabinetu pro studium českého divadla v Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV. Od konce 60. let a za následné normalizace se věnoval práci s divadelně historickými tématy, především se zabýval meziválečnou avantgardou a zejména dílem E. F. Buriana a českým divadlem za 2. světové války doma i v exilu. V letech 1958–1971 působil jako externí pedagog na JAMU, kam se po listopadu 1989 vrátil jako profesor a vedoucí ateliéru dramaturgie Divadelní fakulty JAMU. Současně vedl od roku 1993 do roku 2000 Ústav divadelní a filmové vědy na FF MU. Po té působil jako výzkumný pracovník a emeritním profesorem na Divadelní fakultě JAMU v Brně.

Zdeněk Srna (26. 1. 1929 – 11. 9. 2005)

Zdeněk Srna

Divadelní vědec, kritik, historik, vysokoškolský pedagog.
Celoživotním zájmem se Zdeňku Srnovi stalo divadlo. Jeho pracovními obory byly historie a metodologie divadelní vědy, teorie divadla nejen světového, ale centrem jeho zkoumání společenského smyslu a významu divadla se staly scény brněnské.  Působil v divadelněvědném semináři pod vedením Franka Wollmana a také na Janáčkově akademii múzických umění. Na Filozofické fakultě se v roce 1981 habilitoval a vedl oddělení divadelní a filmové vědy katedry věd a umění. V roce 1991 dosáhl hodnosti univerzitního profesora a stal se přednostou semináře divadelní a filmové vědy. Těžištěm jeho práce byla divadelní kritika. Už první článek po Srnově disertaci měl příznačný název Kritika spolutvůrcem divadla. Byla to více než půlstoletí nosná myšlenka jeho činnosti teoretické, pedagogické i praktické spolupráce s brněnskými a moravskými scénami. Své posluchače vedl ke kritickému myšlení a vnímání vazby divadelní tvorby a divadelní kritiky jako vztahu spolupráce.  Pět desítek let systematicky sledoval tvorbu a vývoj Divadla bratří Mrštíků (dnes Městské divadlo Brno) prakticky se všemi jeho inscenacemi, tvůrčími osobnostmi, úspěchy i nezdary. Jeho erudovaná kritická práce s touto brněnskou scénou vyústila v cennou syntetizující publikaci Padesát let Městského divadla Brno.

Pavel Klein (11. 4. 1975 – 27. 7. 2007)

Pavel Klein

Studium divadelní vědy zahájil v roce 1994, V průběhu studia navštěvoval rovněž přednášky na katedře slavistiky, což u něj mj. podnítilo zájem o ruské divadlo, na jehož vědecký výzkum se začal soustavně orientovat. Na toto téma obhájil v roce 1999 diplomovou práci Příspěvky k dějinám ruského symbolistního divadla první vlny. Ve studiu pokračoval v letech 1999–2002 v doktorském studijním programu – obor Teorie a dějiny divadla, filmu a audiovizuálních médií. Habilitoval se disertační prací Specifika ruského symbolismu, která získala 2. místo v prestižní soutěži Teatrologické společnosti o Cenu Václava Königsmarka. Poté působil jako odborný asistent Ústavu pro studium divadla a interaktivních médií FF MU a Ateliéru scénografie Divadelní fakulty Janáčkovy akademie múzických umění v Brně, kde získal v roce 2006 obhájením disertační práce Scénografové ve službách Les Ballets Russes 1909–1912. Počátky divadelní secese druhý titul Ph.D. v oboru Teorie a dějiny scénografie.
Mezi těžiště jeho vědeckého zájmu patřily ruská moderna, symbolismus, teorie vizuální komunikace, dějiny moderní scénografie a brněnské Divadlo U stolu. Publikoval články v denním i odborném tisku (Divadelní revueSalto), svými studiemi přispěl do nejrůznějších českých, cizojazyčných i zahraničních sborníků. Je spoluautorem devíti monografií: Symbolismus na scéně MCHAT (2003), Podoby současné scénografie (2003), Dramatika ruského symbolismu I. – III. (2002–2004), Manifesty ruského symbolismu I. – IV. (2002–2005), které napsal s Danuší Kšicovou, Simonou Koryčánkovou a Margitou Havlíčkovou. Samostatná desátá s textem disertační práce, obhájené na DIFA JAMU, vyšla bohužel až posmrtně.

Současnost

Katedra divadelních studií poskytuje bakalářské a magisterské studium oboru Teorie a dějiny divadla, zároveň s Ústavem filmu a audiovizuální kultury umožňuje doktorské studium oboru Teorie a dějiny divadla, filmu a audiovizuální kultury.

Badatelské a pedagogické zaměření Katedry divadelních studií spočívá ve studiu české i světové divadelní historie, ve zkoumání teatrality nedivadelních událostí ve všech sférách lidského života a společnosti, v reflexi současné dramatiky a inscenační praxe, v překládání dramatických textů a v divadelní kritice.

Na Katedře divadelních studií vznikají dva časopisy: odborný recenzovaný časopis Theatralia a webový časopis zaměřený na divadelní kritiku Kritické theatrum (KriTh). Katedra každý semestr pořádá cyklus veřejných přednášek Horizonty teatrologie a dále pořádá dvě letní školy – Školu klasických studií Jaroměř-Josefov Summer School.

Od podzimu 2017 je vedoucím Katedry divadelních studií doc. David Drozd, Ph.D., a jeho zástupkyní Mgr. Šárka Havlíčková-Kysová, Ph.D.

Koncepce studia

Studium oboru Teorie a dějiny divadla, odborně řečeno teatrologie, vede k porozumění divadelnímu umění ve všech jeho podobách, žánrech, stylech a funkcích, ve kterých se vyskytovalo v dějinách kultury od antiky přes středověk, renesanci, klasicismus a v průběhu celého 20. století až po současnost. Poznání minulosti je při studiu divadla nezbytné nejen samo o sobě, ale také pro pochopení současné divadelní, taneční, pohybové a hudebně-divadelní platformy.

Ve středu zájmu oboru je divadelní inscenace a její zkoumání jak z estetického hlediska, tak z hlediska její funkce ve společensko-politickém diskurzu, kterého je součástí. Divadlo jako neodmyslitelná součást každé společnosti v historii i dnes vyžaduje a zároveň nabízí porozumění uměleckému dílu nejen z estetického hlediska, ale skrze něj i skutečnostem společenským, politickým i psychologickým, o nichž divadelní dílo nutně vypovídá.

Cílem bakalářského studia je seznámit posluchače s dějinami českého i světového dramatu, české i světové inscenační praxe a s teoriemi popisujícími typické rysy a zákonitosti divadelních žánrů a možné způsoby, jak divadlo zkoumat. V bakalářském studiu je kladen důraz také na vedení studentů k poznání, že divadelní tvar jako umělecká forma v prvé řadě poskytuje nikoliv pobavení, ale výpověď o člověku a společnosti v rozmanitých kontextech. Tím se divadelní inscenace stává důležitým zaujatým komentářem reality, a přispívá tak k poznání žitých skutečností jinou, estetickou, formou.

Studenti navazujícího dvouletého magisterského programu jsou vedle prohloubení znalostí bakalářského studia vedeni k samostatné výzkumné činnosti a očekává se od nich pokročilá průprava v teatrologických disciplínách, od práce s archiváliemi, historiografické schopnosti, přes kritickou a recenzní činnost až po případnou dramaturgickou spolupráci na inscenacích.

Profil absolventa

Absolvent bakalářského stupně získá během studia nejen patřičné oborové znalosti, ale osvojí si i řadu dalších obecnějších praktických dovedností, které lze využít jak v jakémkoliv jiném humanitním oboru, tak i v občanském a osobním životě. Patří mezi ně mimo jiné schopnost práce s textem a jeho kritické zhodnocení, základy psaní v odborném a publicistickém stylu, kulturně-historický přehled, orientace v současných společensko-politických tématech, schopnost hlubokého a komplexního uvažování o problémech. Pokud má absolvent zájem o uplatnění v oboru, výrazně se mu doporučuje pokračovat v navazujícím magisterském a poté případně i v doktorském studiu. Úspěšný absolvent oboru divadelní vědy má širokou škálu možného uplatnění v divadelní i obecně kulturní publicistice, jako editor v nejrůznějších typech nakladatelství, dále v divadelní produkci, v archivech a muzeích, na PR pozicích kulturních institucí, v organizaci divadelních festivalů, propagaci současného divadla a v neposlední řadě v akademické sféře.

Absolventi navazujícího magisterského stupně studia mohou nalézt uplatnění především v tvořivé a kriticko-analytické činnosti v oblasti umění se zaměřením na divadlo v jeho nejrůznějších formách. Absolventi studia nacházejí uplatnění ve vědecko-výzkumných institucích, muzeích, archivech, divadelních archivech, divadlech, v tisku, v rozhlase i televizi. Absolventi jsou kvalifikováni k práci v oblasti public relation ve veřejné i soukromé sféře, dále v oblasti administrace kultury a umění ve veřejné i soukromé sféře, administrace kulturní politiky a kulturních průmyslů, dramaturgie, žurnalistiky se zaměřením na oblast kultury a umění, editorské činnosti, kritiky v umění a kultuře a managementu kultury a umění. Absolventi se uplatní i v médiích či v institucích zaměřených na performativní umění, ochranu a propagaci kulturního dědictví.

Absolventi doktorského studia se uplatní především jako špičkoví odborníci ve vědeckovýzkumných, vzdělávacích a dalších odborných institucích, a to i v mezinárodním měřítku. Absolventi jsou připraveni k vysoce kvalifikované a specializované práci v odborných, výzkumných a akademických pozicích na univerzitách, v archivech, muzeích, médiích, v divadlech, ve filmovém průmyslu (produkce, distribuce, festivaly, kina, televize ad.) a v dalších kulturních a kreativních průmyslech, v oblasti kulturního managementu a kulturní politiky, dramaturgie, žurnalistiky, ediční a nakladatelské praxe apod.

Lidé z oboru

Akademičtí pracovníci

Všichni lidé

Jsme výzkumně zaměřená katedra

Všechna témata

Kontaktujte nás

doc. MgA. David Drozd, Ph.D.


telefon: 549 49 1579
e‑mail:

Vedoucí katedry

Jitka Kapinusová


telefon: 773 029 877
e‑mail:

Sekretářka

Mgr. Lukáš Kubina


e‑mail:

Editor webu

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.

Další info