Když pedagožka vyjde z katedry na jeviště
Dramaturgie dr. Ivy Mikulové v inscenaci Bečva
Nástup moderních slohových směrů na české divadelní scény přinesl na přelomu devatenáctého a dvacátého století rychlou proměnu dosavadních inscenačních principů. Jaroslav Kvapil na scéně Národního divadla, stejně jako o něco později Hilar v Městském divadle na Královských Vinohradech přinášejí zcela nové režijní koncepce, budované často na nejnovější dramatické literatuře a s využitím do té doby neobvyklých scénografických principů. Jejich způsob vedení uměleckého dialogu ovlivní divadelní praxi na mnoho dalších dekád a přinese českému/československému divadelnictví snahu experimentovat a radikálním tvůrčím gestem překonávat hranice provinčního stínu.