Nástup moderních slohových směrů na české divadelní scény přinesl na přelomu devatenáctého a dvacátého století rychlou proměnu dosavadních inscenačních principů. Jaroslav Kvapil na scéně Národního divadla, stejně jako o něco později Hilar v Městském divadle na Královských Vinohradech přinášejí zcela nové režijní koncepce, budované často na nejnovější dramatické literatuře a s využitím do té doby neobvyklých scénografických principů. Jejich způsob vedení uměleckého dialogu ovlivní divadelní praxi na mnoho dalších dekád a přinese českému/československému divadelnictví snahu experimentovat a radikálním tvůrčím gestem překonávat hranice provinčního stínu.
CEDIT zve k účasti na laboratoři CED_Observer, tentokrát v přímém spojení s právě probíhajícím uměleckým výzkumem infrastruktur performativní umělkyně Kataríny Markové. V aktuálním projektu se zabývá fenoménem nedokončené cesty, tzv. Hitlerovy dálnice.
