V průběhu bakalářského studia na Katedře divadelní vědy FF UK se jednomu z nás vícero spolužaček svěřilo s tím, že čelily nevhodnému jednání ze strany pedagoga katedry, doc. Petra Christova. Přestože se jednotlivé příběhy lišily, začal na jejich pozadí vyvstávat vzorec predátorského jednání člověka v mocenské pozici. Studentky, které se v této situaci ocitly, vůbec netušily, jak by mohly situaci řešit. Stály proti bývalému vedoucímu katedry, docentovi, pedagogovi oblíbenému mezi studenty, který byl na katedře jedním z mála interních zaměstnanců. Bály se, že jim v případě sdílení svého příběhu nikdo neuvěří, a tak raději mlčely, některé univerzitu předčasně nebo záhy po absolvování státní závěrečné zkoušky opustily. Tento konkrétní případ systematického sexualizovaného násilí jsme s dalšími spolužačkami a spolužáky i z jiných kateder začali řešit v prosinci 2020.
V první řadě jsme se rozhodli prostudovat postup řešení, který v té době nabízela Filozofická fakulta UK. Na webových stránkách jsme nalezli pouze proklikávací odkaz na web univerzity, kde bylo k problematice sexuálního obtěžování jen několik nepatrných odstavců nabízejících tři možnosti. V současné době, tj. po kauze Dominika Feriho a činnosti iniciativy Ne!musíš to vydržet, jsou sice odstavce obsáhlejší a vstřícnější, ale stále z nich není jasné, jak přesně je fakultní proces řešení nastaven.
Univerzitní návod radil v první řadě obrátit se přímo na predátora a vše si s ním vyříkat osobně nebo prostřednictvím jiných distančních komunikačních kanálů. To v naší situaci nepřicházelo v úvahu. Spolužačky, stejně jako my, byly vyděšené, že by se tím vše pouze zhoršilo a povzbudilo jeho pomstychtivé jednání.
Jako další variantu nabízela univerzitní stránka zaslání podnětu na obtezovani@ruk.cuni.cz. Anonymní e-mailová adresa se nám jevila jako nedůvěryhodná a problematická hned z několika důvodů. Předně jsme nevěděli, kdo je dotyčná osoba spravující e-mailovou adresu ani jestli není nějak profesně či osobně napojená na doc. Christova. Rovněž nás odrazovalo ujištění, že jde zároveň o adresu určenou pro podněty z řad pedagogů, tzn. i případný kontra podnět od predátora. Báli jsme se, že by nám kvůli jeho mocenské převaze, popularitě u studujících na naší katedře a pro nás neprůhledným vztahům s dalšími akademiky nikdo nemusel věřit.
Třetí možností bylo podání podnětu na Etickou komisi UK, která si na jeho projednání vyhrazuje devítiměsíční čekací lhůtu. Nehledě na to, že i personální složení Etické komise pro nás bylo neprůhledné, resp. nebyli jsme si jistí vazbami doc. Christova na její členy. Samotná představa, že bychom podali jakožto studenti a studentky podnět na pedagoga, kterého nadále v dalších devíti měsících budeme pravidelně potkávat na seminářích, přednáškách a u zkoušek, se nám jevila jako absurdní.
Jelikož nás univerzita žádnými informacemi a postupy nevybavila, museli jsme je hledat jinde. Následovala téměř půlroční rešerše daného tématu – mapování konkrétních kauz v českém i zahraničním prostředí, sledování tematických dokumentů a podcastů, čtení odborných článků, rešerše situace na jiných českých i zahraničních univerzitách, účast na debatách věnovaných danému tématu, osobní setkání s novinářkou, právničkou a dalšími externími odborníky a organizacemi, které se tématu sexuálního obtěžování věnují. Výše zmíněnými rešeršemi a rozpravami nad nimi s lidmi ze svého okolí jsme strávili spoustu volného času. Řešení této situace v podstatě lícuje se standardní délkou magisterského studia. A to je řeč o tom, s jakými problémy jsme se potýkali my, nikoli o stresu, jemuž byly vystaveny studentky, které byly terčem predátorského chování, v domnění, že se jejich situace nějak řeší, ale nijak slibně se to prozatím nevyvíjí.
Náš případ neměl na půdě Filozofické fakulty UK precedens. Neznali jsme akademické struktury a byli jsme frustrováni tím, že neexistuje schůdná cesta k řešení problému. Podniknout jakékoliv kroky znamenalo ohrozit všechny zúčastněné (sebe, své spolužáky, pedagogy, kteří nám s případem pomáhali, a především dotyčné studentky) a vystavit je i sebe vysokému riziku.
Situaci se nám s pomocí dalších pedagogů Katedry divadelní vědy a nově nastoupivší děkanky FF UK podařilo začít řešit. Bylo to možné jen díky sérii setkání (často i náhodných) se správnými lidmi na správných místech ve správný čas. Přes všechnu podporu, vstřícnost a upřímnou snahu představitelů instituce se zatím k úspěšnému řešení nedospělo: pedagog nadále zůstává zaměstnancem, ačkoliv bez přímého pedagogického kontaktu se studenty. Není však možné mu zamezit vstup na pracoviště. Překážkou je především absence institucionálních opatření, která by fakultě umožnila v případě prokázání obzvlášť závažných přečinů přistoupit k okamžité výpovědi. Iniciativu Nahlas zakládáme mimo jiné i proto, abychom přispěli k vytvoření institucionálních mechanismů jak pro nahlašování, tak pro následné řešení situace, které by mohly tento zdlouhavý, mentálně náročný a stresující proces v budoucnu usnadnit.
(Text: Iniciativa Nahlas)
