Ivona Mištěrová: České shakespearovské adaptace v zrcadle teorie

České shakespearovské adaptace v zrcadle teorie

V publikaci věnované teorii adaptace Linda Hutcheonová (2013: 18) uvádí, že „ani produkt, ani proces adaptace neexistují ve vzduchoprázdnu: vždy mají svůj kontext – čas a místo, společnost a kulturu“ ([n]either the product nor the process of adaptation exists in a vacuum: they all have a context – a time and a place, a society, and a culture). Texty putují ze svého locus originis do jiných destinací, dob a kontextů, překračují geografické, jazykové i žánrové hranice a vytvářejí si vlastní palimpsestní identitu. Jak zdůrazňuje Hutcheonová, adaptace představuje derivaci, nikoli však derivát; dílo druhé, ne však druhořadé.

Cílem této přednášky je přiblížit vybrané starší i současné české shakespearovské inscenace z hlediska teorie a praxe adaptace. Shakespearovské adaptace byly a stále jsou předmětem rozsáhlého bádání, které přineslo celou řadu teorií a termínů. V publikaci s příznačným názvem Adaptation and Appropriation (2005) předkládá Julie Sandersová širokou škálu výrazů, které zahrnují jak tvůrčí proces, tak výsledný produkt. Náleží mezi ně verze, variace, interpretace, pokračování, transformace, imitace, pastiš, parodie, falzifikát, travestie, transpozice, přehodnocení či revize. Sandersová zdůrazňuje klíčovou roli původního textu, který umožňuje komparativní percepci, a také roli recipienta, jehož úloha spočívá, mimo jiné, v rozpoznávání podobností i rozdílů mezi předlohou a vzniklou adaptací či apropriací.

Význam původního textu zdůrazňují rovněž Christopher L. Morrow (2013) a již zmíněná Linda Hutcheonová, podle níž je adaptace svým vlastním palimpsestem, respektive symbiotickým dialogem s předlohou ve virtuálním sdíleném prostoru. Tato symbióza může nabývat rozmanitých podob a je ovlivněna celou řadou faktorů, např. počtem zdrojů, časovou odlehlostí, žánrovou transformací, sociokulturním kontextem i mírou obeznámenosti recipienta s původní předlohou. Adaptace tak s předlohou obrazně „komunikuje“ a odhaluje, do jaké míry spolu koexistují a nakolik je předloha reflektována v adaptaci. (Ne)Znalost předlohy přirozeně ovlivňuje také divákův či čtenářův zážitek.

Ivona Mišterová vyučuje anglickou a americkou literaturu na katedře filologických studií Filozofické fakulty Západočeské univerzity v Plzni. Ve svém výzkumu se zaměřuje především na shakespearovské adaptace (nejen) pro děti a mládež a jejich recepci. Publikovala řadu studií věnovaných překladu a adaptacím děl Williama Shakespeara i inscenacím britských a amerických her uváděných na českých jevištích ve 20. a 21. století. K jejím publikacím náleží, např. monografie Anglo-American Drama on Pilsen Stages (2013) a Inter Arma non Silent Musae: English and American Drama on Czech and Moravian Stages during the Great War (2017), které přinášejí pohled na propojení literatury, kultury a divadelní historie.