České divadlo po roce 1945

Výzkum českého divadla po roce 1945 v sobě zahrnuje několik hlavních oblastí bádání, jehož snahou je nejen historiograficky zmapovat dosud nezpracované oblasti českého poválečného divadla, ale také analyzovat a interpretovat jednotlivé vývojové tendence českého dramatu a divadla. K těmto oblastem můžeme zařadit jednak vznik a existenci jednotlivých divadel (a to jak ve větších městech, tak na oblasti), dramaturgii daných divadel, režijní tvorbu vybraných osobností (a vývoj jejich režijních rukopisů s ohledem na umělecké směřování divadel), scénografii a další složky divadla. Do divadelní tvorby vybraného období můžeme počítat jak profesionální činnost kamenných i studiových divadel, tak činnost amatérských souborů a uskupení, a stejně tak kritickou reflexi činnosti těchto divadel a souborů.

Zaměření výzkumu a metody

Práce na zmapování poválečného divadelního vývoje vychází především z heuristického výzkumu ve vybraných archivech ČR (Divadelní oddělení Národního muzea v Praze, Památník národního písemnictví, Moravské zemské muzeum, Státní okresní archivy a další). V následném zhodnocení daného materiálu a jeho interpretaci badatelé usouvztažňují nové poznatky do společensko-politického a uměleckého kontextu dané doby a případně regionu (literatura: Vladimír Just, Jiří Knapík, Karel Kaplan a další). Cílem výzkumu je doplnit především dosud zcela nezpracované oblasti českého poválečného divadla a navázat tak na již dosud vzniklé bakalářské, diplomové a disertační práce (např. Beskydské divadlo v Novém Jičíně [1942–1963] Zdenky Gočálové; Pěšák divadla – Jiří Svoboda [Podoby profese divadelního režiséra v šedesátých letech 20. století v regionálním divadle] Nadi Satkové nebo Divadelní režisér Karel Novák [1916–1968] Ivy Mikulové). V našem výzkumu nelze opomenout, vyjma zmíněných publikací a dílčích prací, ani dlouholetý výzkum především moravského divadla, probíhající na Katedře divadelních a filmových studií FF UPOL.